Zdravé ovesné sušenky

2. dubna 2016 v 18:18 | wecreateyoutoo |  Recepty
Dnes proběhne trochu netradiční "DIY" návod- upečeme si zdravé ovesné sušenky pro všechny milovníky zdravého životního stylu nebo pro obyčejné mlsouny, co si chtějí trošku smlsnout.
Abych se přiznala, nejsem moc dobrý kuchař a pekař. Ještě asi před měsícem jsem ani nevěděla, jak se trouba zapíná, naštěstí však moje chuť byla silnější než lenost, a tak jsem se při každodenním prohlížení receptů od Peti z blogu www.blogbyp.blogspot.cz rozhodla, že se prostě péci v té troubě naučím. A doslova jsem tomu propadla. Peču často ty výborné zdravé recepty právě od Peti nebo od @healthykate z instagramu, přičemž mi vždy srdce vesele buší radostí. Začínala jsem nepovedenými mug cakes, pokračovala ovesným koláčem, ovesným cheesecakem až po skvělé banánovo-ovesné sušenky. Ale o tom vše až někdy jindy.
Tyto sušenky, které si za chvíli připravíme, nejsou však ani od Peti, ani od Káti. Našla jsem je náhodou na internetu- vypadaly úžasně, a proto jsem se je rozhodla upéci. Vězte, že jsou opravdu výtečné!

  • 100 gramů ovesných vloček (já použila ovesné vločky s vlákninou od Emco- jsou hodně jemné, takže v sušenkách nebudou velké kusy)
  • 250 gramů měkkého nízkotučného tvarohu
  • 40 gramů vysokoprocentní hořké čokolády
  • 20 gramů mletého kokosu
  • 150 mililitrů mléka (sójového, kokosového nebo obyčejného kravského)
  • 2 polévkové lžíce medu (zde jsem přidala domácí lesní včelí med, ale záleží jen na vás- pokud jste velcí milovníci zdravého životního stylu, přidejte si vaše sladidlo, jako je protein atd.
  • 2 čajové lžičky kakaa
  • 1/2 čajové lžičky skořice
  • špetka soli
  • 20 gramů nasekaných mandlí na ozdobu
Postupy těchto receptů jsou hlavně pro ty, kteří nehodlají v kuchyni strávit více jak půl hodiny, a tudíž pro ty, jež se zrovna nehlásí do Master Chefa. Všechny ingredience kromě mléka si smícháme dohromady. Půjde to ztuha, proto doporučuji použít mixér. Mléko přiléváme podle potřeby, aby se nám ingredience snadno spojily a vytvořily celistvou hmotu. Kolik jsem ho tam vlastně nalila, to opravdu nevím, těch 150 ml je optimální množství, ale raději se řiďte podle oka. Na plech si položíme pečící papír a z těsta si rukama uděláme kuličky- jejich velikost se odvíjí dle toho, jak velké chcete mít jednotlivé sušenky. Já nedělala kuličky moc malé, řekla bych, že byly spíše větší. Dávka by měla být asi na 20 sušenek, já jich udělala přes 30. Nyní kuličky rozmáčkneme, aby z každé vznikla sušenka. Na radu mé maminky jsem použila vidličku, utvoří se hezké vroubkování, avšak se těsto na vidličku dost lepí. Doporučuji vidličku vždy namočit do vody, poté půjde od těsta zcela přirozeně. Nejspíše budete mít od těsta upatlané celé ruce, a tudíž vám radím dobře. Hlavně nezkoušejte ochutnávat těsto! Já to bohužel zkusila a mám takový pocit, že jsem alespoň polovinu těsta snědla při "očišťování rukou" Smějící se. Má výhodu v tom, že narozdíl od moučníků, jejichž těsto je z vajec a mouky, představuje bezpečně poživatelnou a velice chutnou věc i v syrovém stavu. Troufám si tvrdit, že by se toto těsto dalo jíst i jako snídaně.
Pokud máme již sušenky hotové, stačí je posypat drobnými kousky mandlí, které jsem však na všechny "ovesné cookies" nedávala- někdo to prostě nemá rád, takže jsem chtěla zkusit i variantu bez.
Pečeme na 180 stupňů přibližně 13-15 minutek, dokud nám nezezlátnou mandle navrchu.

Přeji dobrou chuť!


P.S.: Realita je taková, že ještě před zveřejněním tohoto článku byla více jak polovina snězena.
 

Cholerik není rudej chlap s bičem v ruce

24. března 2016 v 21:26 | wecreateyoutoo |  Kecací články

V dnešním článku bych chtěla navázat na poslední LAMIČŮV příspěvek- o cholericích, jenž popisuje základní vlastnosti a chování nás, choleriků. A já bych vám ten "cholerismus" chtěla poukázat z té druhé strany. Jsme opravdu takoví, jak Patrik popisuje? Nebo si nás trošku přibarvuje?


Pod slovem cholerik si možná většina z vás představí extrémně rudého chlápka s vyceněnými zuby, levou ruku má zaťatou v pěst a v pravé ruce drží bič, řemen nebo opasek. Od hlavy mu odskakují malé kapičky potu, zatímco on neskonale řve. Možná máte pravdu- představovat si takto cholerika není nic špatného, protože k cholerikovi vedou klíčová slova zlost, agresivita či výbušnost. Avšak jen menšina našeho temperamentu se řadí k typickým rudým chlapíkům. Být cholerik je totiž někdy i výhoda.

Šéf a tahoun? Většinou. Rozhodně to však není podmínka. Někteří mohou být uzavření a projev na veřejnosti jim může činit problém, ale velká menšina zaobírá hlavně ty extrovertní choleriky, ty, kteří jsou raritou- introverti, však moc nenajdeme. Já osobně mám někdy vůdcovské sklony a tendenci vše organizovat. A není to na škodu. Umět dávat lidem jasné pokyny může být výhodou v zaměstnání, i když platí, že lidé své cholerické šéfy moc v lásce nemají.

Svůj vlastní názor chceme prosadit za každou cenu a špatně se srovnáváme s těmi ostatními. V poslední době se snažím naučit respektovat názory ostatních, i když mi to někdy trhá srdce. Patrik má v tomto pravdu- že mám s někým spory? Pokud se nejedná o moji rodinu, přičemž by doma následovala hustá atmosféra, tak mi spory nevadí. Hádat se totiž, my cholerici, umíme dokonale a dlouhé hodiny. Znám ten pocit, když to ve mně bublá, vře, z uší mi syčí pára a ruku zatínám silně v pěst- cítím jako Etna. Kdy asi vybuchnu? Trvalo mi to nějakou dobu, ale naučila jsem se jakž takž ovládat. Jediné, co může tu pomalu chladnoucí Etnu znovu nažhavit, představuje nezvykle klidný člověk, někdo, kdo se nehádá. Dokáže mě zcela vykolejit- a vlastně nevím proč?

Empatii úplně nepostrádám, nejsem veliký necita, ale někdy se úplně nedokážu vcítit do druhých. Již mnohokrát jsem se pokoušela uchlácholit citově rozrušené lidi, podpořit je, ale nepovedlo se. Jen matně si vzpomínám, že mé kamarádce zemřel králíček. Celou cestu do školy se tvářila zasmušile, přičemž jsem se pokusila o její rozveselení.
Zcela nevhodně zvolenou větou "Tak alespoň budou řízky!" jsem ji ale asi moc nepotěšila.
(Menší zpráva pro mé kamarádky: Když se vám něco povede a já řeknu "Kde se stala ta chyba?", není to o tom, že bych byla opravdu necita. Jedná se opravdu jen o srandu.)

Následující řádky, které nejspíše napíši, jsou plné zmatku ve mně samé. Hlavním bodem v LAMIČOVĚ článku se stala ona pověstná "houpačka". Stává se mi to často, poměrně pravidelně, avšak šťastná z toho tedy moc nejsem. V náhodnou chvíli mě přepadne vztek na všechny a na všechno, občas se s někým pohádám, něco nevhodného řeknu a je mi vlastně hrozně fajn. Nedala jsem se, sice se s někým chytla, ale co je mi po něm. Uplyne pár minut, cosi se ve mně hne a já bych bojovala za mír ve světě. Mám potřebu se všem omlouvat, popřípadě změnit názor. Ale proč? No to kdybych věděla!

Možná trochu v rozporu je trpělivost. Naučila jsem se být trpělivá, ale vězí v tom jedno ALE. Pouze když něco dělám sama. Dokážu třeba lepit mini ozdůbky na papír (pravda, možná u toho párkrát milionkrát "zakleju")- prostě to dám. Úplnou katastrofu představuje skupinová práce, či cokoliv, co dělá někdo jiný. Proč jí to trvá tak dlouho? Nemám ráda, když se někdo s něčím páře moc dlouho. Udělám to úsporně a rychle, času je málo, tak nač to dělat pomalu, když to jde rychle. Vždycky se mi naježí vlasy na hlavě, skřípu zuby a neposedně sebou šiji.

Na jednom místě taky nevydržím moc dlouho- vrtím se, nervózně přešlapuji. Menší otázka- jak poznáte Símu, jež čeká na červenou? Třepe koleny. A mé typické sezení na židli? Úplně na kraji. Jak jsem se dozvěděla jednoho dne od Patrika, cholerici to dělají proto, aby mohli v případě potřeby co nejrychleji odejít.

Cílevědomost, velké nasazení, jasný cíl. Snad jedna z mála výhod choleriků, která tolik neškodí. Máme jasný cíl, pevnou vůli a jsme odhodláni udělat pro danou věc cokoliv. Abych to, po čem toužím, nedokončila, nepřichází v úvahu!

Závěrečný odstavec Patrikova článku si dovolím citovat.
Není to namyšlenost, ale vyšší sebevědomí- i právě to mi nedovolí prohrávat. Vše, co prohraji, mi přijde nesmírně líto. Poslední slovo mám docela často, o čemž by mohla vyprávět moje mamka. Prostě ke všemu potřebujeme mít dovětek, že jsme to my, ti rázní a dobří. Ve společnosti druhého cholerika to často skřípe a vře. Takové dva lidi radím k sobě nepouštět!

"Ego hraje pro cholerika zásadní roli. Je on, on a ještě jednou on. Nerad veřejně přiznává své chyby, protože má o sobě obvykle vysoké mínění. Když se jednou pro něco rozhodne, nenechá se od toho odradit. Bývá ambiciózní, nerad prohrává a s potěšením chce překonávat své limity. Na druhou stranu jde o lidi, kteří mají rádi poslední slovo a ještě raději mají pravdu. Problematicky přijímají jiné autority."

Tak jsem se zas trošku rozepsala. Ano, měl ve všem pravdu! A jak to dělá, to opravdu netuším. Jen vás prosím, nebojte se nás, protože každý temperament je jiný, má odlišné klady i spoustu záporů. Cholerik nemusí být rozzuřený člověk, který nenávidí svět. Dokonce může být tak milý jako já Smějící se.

Pro zajímavé články sleduj www.lamic.cz

Mějte krásný den!
S.

Papírové růže

13. února 2016 v 19:44 | wecreateyoutoo |  Tvoření

Zítřejší neděle připadá na svátek svatého Valentýna, kterou by měli slavit všichni zamilovaní lidé, avšak všude se o něm vedou horlivé diskuze, jejichž klíčovými slovy je komerční svátek, americká hovadina apod. Pokud však do této skupiny, jež zapřísáhle sv.Valentýna odmítá, nepatříte, tak právě vám přináším kousek ze svého inspirativního šuplíku. Dnes si vyrobíme papírové růže, takže již se vám nestane, že svému blízkému člověku zapomenete kytičku koupit- prostě si ji vyrobíte! :-) I já se sama divila, jak věrohodně opravdu vypadají.

  • nůžky
  • krepové papíry (dle barvy růže)
  • zelený balicí papír (na stonek je lepší než krepový)
  • Herkules (nebo jiné tekuté lepidlo)
  • špejli



Z krepového papíru si vystřihneme obdélník libovolných rozměrů (odvíjí se od toho, jak chceme mít široký a vysoký střed květu) a z jedné strany ho zhruba 2 centimetry přehneme, viz krok 1. Dále si ze stejného papíru vystřihneme asi 6 "srdíček" (pokud nám nebudou stačit, dostřihneme), viz krok 2.
Naneseme lepidlo na kraj přehnutí papíru a do tohoto místa položíme špičku špejle, viz krok 3.


Začneme obtáčet papír kolem špejle, různě jej přehýbáme, aby se nám vytvořilo krapatění a růže vypadala co nejvíce realisticky, viz krok 4 a 5.


Květ zezdola natřeme lepidlem a přilepíme na něj naše "srdíčka" z různých směrů, aby nám vznikl plný květ. Pokud jsme tak učinili, vystřihneme si ještě malá srdíčka ze zeleného balicího papíru,která nalepíme na místo, kde na květinách opravdu kališní lístky bývají, tedy tam, kde se sbíhají okvětní lístky do jednoho bodu.
Úplně na závěr přichází něco, u čeho se možná upatláte celí od lepidla. Odstřihneme ze zeleného balicího papíru tenčí proužek po celé jeho délce, na jehož kraj naneseme lepidlo a špejli do něj zabalíme. Nebojte se papír různě umačkávat, rozhodně nedbejte na jeho zarovnanost. Docílíte tak realistického efektu, viz krok 6.


Růži tak máme hotovou, můžete se pustit do dalších, uvidíte, že za chvíli chytnete do ruky ten správný grif.

Doufám, že si tento mini nápad uložíte někam do hlavy a využijete jej třeba později. Růže se hodí jako dekorace do bytu celoročně. A navíc- tyhle nikdy neuschnou!



TIP: Co si takto upéci tyto skvělá linecká srdíčka?

Ať zítřejší den slavíte či ne, užijte si jej co nejlépe!
S.
 


UNI(kátní) SVÍTIDLA

7. února 2016 v 16:26 | wecreateyoutoo |  Recenze
Když jsem do své emailové schránky blogu dostala zprávu od jisté paní Veroniky, mohla jsem být štěstím bez sebe. Stál v ní totiž docela obsáhlý text o tom, že většina jejich kanceláře s radostí sleduje můj blog a nechává se jím inspirovat, přičemž by mi rádi nabídli vzájemnou spolupráci. Samozřejmě, že jsem s radostí souhlasila, jednak díky těmto krásný slovům, ale spíše proto, že takovéto šance se neodmítají.

Děčínská firma UNI SVÍTIDLA má více jak patnáctiletou praxi působení na českém trhu. Jejich velikým plusem je kvalitně proškolený personál,jenž vám pomůže s výběrem toho nejvhodnějšího osvětlení dle vašich kritérií. Možná si teď říkáte, že už to zase začíná- bloger dostane spolupráci a vychvaluje až do nebes. Vězte, že tomu tak není. Spolupráce hodnotím velmi objektivně a tady nebylo nějakého zbytečného vychvalování třeba. Na www.uni-osvetleni.cz tomu tak prostě je.

Při vstupu na jejich e-shop na mě dýchla taková domácí atmosféra. Hrozně se mi líbí bytové doplňky, kam se samozřejmě řádné a vkusné osvětlení řadí též. Z pestrého výběru jsem se rozhodla vytáhnout takové kousky, které mě oslovily nejvíce. Jelikož se ve výrobcích osvětlení, "paticích" a dalších přednostech světel nevyznám, budu to brát hlavně podle celkového (uměleckého) dojmu.

V sekci STOLNÍ LAMPIČKY mi do oka padlo hned několik kousků a hned jsem si jejich obrázek chtěla uložit, avšak jsem byla teprve na první stránce, dalších stránek ještě bylo milión, tak nač to uspěchat. Udělala jsem velmi dobře, protože vzápětí mě okouzlily mozaikové stolní lampičky. Dovedla bych si je představit jako velice vkusný doplněk do bytu s jemnými zdmi a dřevěnými prvky.
Tyhle stolní lampičky z tiffany skla od výrobce RABALUX u mě ve své kategorii vyhrály na plné čáře. Do budoucna bych se vůbec nebála si jich pár pořídit.


Světýlka pro děti, barevné lustříky, roztomilé lampičky... Přesně tohle všechno v sekci DĚTSKÉ OSVĚTLENÍ na www.uni-svitidla.cz najdete. A já se přiznám. Navzdory tomu, že mi už dávno není pět a s panenkami si již nehraji, bych si s klidem nakoupila všechno osvětlení, které tu pro děti je. Výběr tu byl podstatně těžší, než-li u stolních lampiček, i přesto však favorita mám. Stala se jím naprosto skvělá muchomůrková lampička!


Uznejte- viděli jste někdy něco kouzelnějšího?


"Závěsné lustry do obýváku"- tak znělo další klíčové slovo k putování po tomto e-shopu. Zprvu jsem zde jen bezmyšlenkovitě bloumala. Ne, že by se mi žádný nelíbil, to nemohu říci, ale všechny byly svým způsobem obyčejné, klasicky barevné, kovové, sem tam nějaké zdobení. I tady se vyplatilo si chvíli počkat-ne nadarmo se říká: "To nejlepší nakonec!". Opravdu, tam mě čekaly překrásné závěsné lustry hrající různými barvami, přičemž se většinou jednalo o různě spletené křišťálové květy, jež se blyštily od vyzařujícího světla žárovky.Číslo jedna mezi lustry? Pro mou maličkost rozhodně závěsná svítidla GLOBO!


Pro zobrazení celého článku kliknětě na ZOBRAZIT CELÝ ČLÁNEK


Svícen z plastové misky

2. ledna 2016 v 13:41 | wecreateyoutoo |  Tvoření


Včera nám začal rok 2016 a já si říkala, že už to chce článek jako sůl. Docela mě mrzelo, že nevyšel ten "poslední článek roku 2015", ale takový by se stejně v té hromadě článků (protože skoro každý takový napsal) ztratil. A navíc jsem neměla žádný nápad, ani ťuk, co bych mohla napsat. Dneska bych fakt mohla něco udělat,říkala jsem si, ale vůbec nic mě do hlavy neťuklo. Až přeci...Do nového roku si spoustu lidí dává předsevzetí, která stejně splní jen minimum a snaží se začínat s novým, převážně čistým štítem. A tak si uděláme něco, co zachrání životní prostředí trochu pomůže životnímu prostředí- pokusíme se zrecyklovat staré a nepoužité kelímky od jogurtů.

...abychom se o Vánocích nenudili

20. prosince 2015 v 14:01 | wecreateyoutoo |  Kecací články
Nenápadně jste se jistě podívali do kalendáře a třikrát jste se museli ujistit, že ho máte nalistovaný na správné straně. Dvacátého prosince? Jo, je to pravda. Ještě čtyři dny nám zbývají do Štědrého dne a vy můžete dělat dvě věci- za a) se radovat,těšit se na dárky, rodinnou pohodu a prázdniny, nebo za b) brečet, děsit se a stresovat se,že ještě nemáte nakoupeno.

Na Vánoce jsem se nesmírně těšila, avšak následovalo tiché zděšení, že do školy se budu muset trmácet ještě 22., zatímco můj bratr bude doma v teple nasávat vánoční atmosféru, zatímco já si ji budu užívat úplně nejméně z naší Familie, protože jsem doma úplně nejkratší dobu (ach jó). A stejně na mě padl ten stres, protože...znáte ty lidi, kteří mají stále hafo času?
"Máš už dárky?" ptají se.
"Klid, nemám, ale Vánoce jsou až za necelý týden."
Ano, to jsem přesně já. Času stále hodně, když sebou pak v posteli trhnete a zjistíte, že nemáte dárky pro rodinu, ani pro přátele, ale do Vánoce nezbývá týden, nýbrž jenom pár dní. A tak se o víkendu, kdybyste měli v klidu ležet, nehýbat se a pokusit se překonat vánoční šílenství v klidu, se vrhnete do spárů splašeného davu ve městě, které hromadě šílí, protože nejspíš taky měli stále dosti času.

Určitě jste to, vy všichni školou povinní i dobrovolně povinní, slyšeli. Jak jenom vysvětlit profesorům, že se rozhodně o prázdninách nudit nebudu? Tak nějak si sebe matně představuji, jak ležím na gauči ve špinavém roztrhaném pyžamu, vedle sebe plnou bednu cukroví, všude drobky a 130 kilové já se válí v halogenderivátech, nitroderivátech, kvadratických úlohách, socioekonomické sféře, priméru, sekundéru, terciéru, kvartéru a mé milované němčině (ta tedy není pro mě moc tragická). Vánoční idylka. Abych se o Vánocích náhodou nenudila. A hned v lednu mě otestují, jak moc jsem se o těch Vánocích nudila, či ne, za což mě patřičně oznámkují.

Má snaha nemyslet na příští týden není zase až tak marná. Dneska se pustím do balení dárečků, které jsem z nouze a časového vytížení nakoupila, zapálím si poslední svíčku (s přáním, ať nevyhoříme) a budu se snažit si ty Vánoce aspoň trochu užít. Jo, bývala jsem celkem veliký pesimista, ale posledních pár měsíců se snažím "přeoperovat" na optimistu, což asi po tomto článku tak nevypadá. Dle mě bylo dost těch přesládle nacuclých článků o vánoční náladě se samými wishlisty nepěchovanými kosmetikou, oblečením a iPhony. Tak těšíte se lidi na dárky nebo na Vánoce a rodinnou pohodu? Můj článek podává pro Vás naprosto nezajímavé informace (možná), ale je realistický a optimizmus si schovává až na 24.prosince.

Kdybychom se již "virtuálně" nesetkali, přeji Vám krásné Vánoce, bohatého Ježíška, Silvestr bez úhony a nejlepší rok 2016, jak jen to půjde. Děkuji Vám za Vaši přízeň!
A co vy, jak jste na tom s dárky a vánoční atmosférou vůbec?


Květovaná sada

13. prosince 2015 v 14:45 | wecreateyoutoo |  Tvoření
Krásnou adventní neděli (ano, již třetí) přeji! Úvodem bych Vám chtěla sdělit, jak jste si asi mohli všimnout, že můj blog změnil téměř kompletně kabát a naladil se na takovou vánoční vlnu. Mně se to moc líbí, a pokud Vám ne, nemusíte mi to psát. Koneckonců, nejsem ani grafik, ani tak šikovná jako Dede. Abych nezapomněla, posílám pozdravy mému věrnému čtenáři, panu Miloši Květákovi!

V podstatě jsem Vám chtěla trochu pomoci s výběrem vánočních dárků, a tak jsem tu s tímto článečkem, ve kterém přináším tip, jak zaručeně udělat radost, vyrobit dárek sám a za pár kaček.

Ani bych tomu neříkala DIY, a už vůbec DIY návod. Je to taková malá inspirace, co můžete udělat na poslední chvíli.

Rozhodně by bylo škoda, nevyužít dále fixy od společnosti SEVT (jak s nimi malovat, naleznete zde), a tak jsem je vzala do ruky a namalovala na ně jednoduché květy. Vypadá to opravdu pěkně, a když přiložíte ještě nějaký chutný sypaný čaj, dárek je na světě!

Když jsem tenkrát na pinterestu objevila tento motiv, okamžitě mi jeho jednoduchost a jemnost padla do oka. Když jsem se však pokusila přenést ho na tašku, byla jsem celkem zklamaná. Po čase jsem se v něm však zhlédla a zalíbil se mi.
(pozn. Kytky nejsou tak světlé, jsou zesvětleny přes editor.)

Možná se podivíte, jak jsou stonky kytek křivé, občas někde přetáhnuto, rozmazáno. A vadí to? Rozhodně, pokud se Vám kus rozmaže, zekřiví, nebo prostě nevyvede, rozhodně neházejte flintu do žita! Komu by se líbily stonky přesně podle pravítka a všechno úplně precizní? Vždyť ta největší umělecká díla vydražená za kolikset milionů také nejsou dokonalá. A člověka, jehož tímto setem podarujete, potěší, že jste si dali práci s tím, mu tento dárek udělat!
Pěkný vánoční týden! :-)

Malování na porcelán

14. listopadu 2015 v 15:22 | wecreateyoutoo |  Tvoření


Hned v úvodu bych chtěla poděkovat, že jsem se mohla zúčastnit výzvy společně s blogem DIY MINI PROJEKTY a zkusit si malování na porcelán fixami, které mi poskytla společnost SEVT, za což jí také velice děkuji!


Nachystejte si porcelánové nádoby jakýchkoliv tvarů a velikostí, vidíte, že jsem nepoužila typicky hrnek, ale džbánek a oválný talíř. Dále budeme potřebovat fixy na porcelán, které jsou bezva v tom, že poté nemusíme již finální výrobek péci, ale stačí nechat barvičky zaschnout a drží se i v myčce jako klíště :-). Pokud nevíte, kde takové fixy sehnat, koukněte se sem. A můžeme se do toho pustit!

Přiznám se, že jsem měla ze začátku s malováním problémy, než jsem "vykoumala", jak vůbec dostat na špičku fixy barvu nebo jak to vůbec roztírat na porcelán. Za chvíli jsem se však do procesu malování dostala, a doslova mě to pohltilo. S fixami se velice dobře pracuje a skvěle na porcelánu vyniknou. Výsledkem jsou kromě krásného nádobí také špinavé ruce. Já se rozhodla, že si na talířek nakreslím mandalu, a jak jsem si řekla, tak jsem udělala. Nejprve je důležité si rozkreslit černou fixou obrys celé mandaly tak, abychom byli s jejím tvarem co nejvíce spokojeni.

Takto vypadá rozkreslená mandala na mém talíři.

Pak jsem se již vrhla na vybarvování vzniklých ploch- výsledek vypadá takto:
Ještě mi zbyla chuť, a proto jsem se rozhodla namalovat nějaký jednoduchý vzor na džbánek- vyhrály to geometrické vzory ve zlaté barvě.
Doufám, že jsem Vás trochu inspirovala, protože Vánoce se kvapem blíží, a takový pěkný ručně malovaný hrneček s osobitou kresbou či vzkazem velice potěší. Jinak všechny potřeby naleznete na www.sevt.cz
Krásný den!


Hra na dospěláky

1. listopadu 2015 v 14:17 | wecreateyoutoo |  Kecací články
Dlouho jsem zvažovala, zda tento článek napsat, protože u mnohých by mohl rozvířit velkou diskuzi odlišných názorů, ale nakonec jsem se odhodlala. Je to další z mých kecacích článků, kde bych se s vámi ráda podělila o to, co mě trápí, a co nedovedu pochopit. Možná si po přečtení následujících řádků řeknete, že jsem nějaká ušlápnutá puťka nebo studený psí čumák s velice kritickým okem a já vás nechám si to klidně dál myslet. Ale věřte mi, že jsem úplně obyčejná holka, která se dovede dost dobře bavit- i bez alkoholu a další psychotropních látek. Příjemné čtení!
(Samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle, jsou i slušné děti!)


Rozhodně bych to nenazvala problémem dnešní doby, protože se to dělo dříve a pravděpodobně se to bude dít i v dalších generacích, avšak je to jedna z mnoha věcí, které mě dokáží rozpálit do běla. Aneb když si děti hrají na dospělé. Věřte nebo ne, ale i já sama mám ještě v anglickém slově vyjadřující můj věk koncovku -teen, i když se za žádného teenagera rozhodně nepovažuji, a dokonce pro něj neshledávám pochopení.

Před nějakým časem jsem se stavovala pro svého mladšího bratra do školy, kterou navštěvuje, nutno dodat, že je to základní škola, kde se věková hranice pohybuje od 6 do 15 let a já jsem nestačila zírat. Asi je v dnešní době normální, že parta sedmaček s cigaretou v rudě červené puse na sebe před zraky cizích rodičů čekajících na jejich malé ratolesti křičí oslovení, hodící se spíše do vulgární anatomie pohlavní soustavy člověka. To jim není hanba? Taková slova by mi přes rty nepřešla, nedovedla bych je vyslovit. A nejspíše bych se styděla před zraky těch cizích lidí a před sebou samotnou.
Nerada bych házela špínu jen na základní školy nebo na základní školu mého bratra, bohužel takové věci se dějí i u nás ve škole a určitě i ve školách po celém světě.

Celou školní učebnou se rozlehla nadávka v podobě dámského přirození, přičemž jen pár lidí se otočilo, jaká že dívka vypustila takový hnus ze svých úst. Reakce? To je přeci tak strašně přitažlivé, když dívka mluví jak dlaždič, přičemž se jí z pusy line kouř z cigarety. Proč stále nemohu pochopit, co kluci vidí na holce, která má ve 13 letech namalované řasy, kolem očí rozetřenou podivnou modř, že to vypadá, jako by jí někdo nabil, pusu výrazně natřenou a dokola obtaženou, vlasy nabarvené, oblečení jako lehčí děvče a v batohu krabičku cigaret? Zamýšlela jsem se, kvůli čemu nebo komu to dělají. Možná proto, aby ukázali svoji sílu a stoupli v očích těch oblíbenějších vrstevníků, možná proto, aby vypadali dospělejší. Holt když někdo není vyspělý psychicky nebo fyzicky, musí si to dokázat jinak. U chlapců nad tím mohu někdy trošku přimhouřit oko, ostatně puberta je puberta, ale u holky mě to nějakým způsobem raní, ač je to její život- holka má vonět po parfému, ne po cigaretě.

Společnost se nejspíše neumí bavit ani bez alkoholu, tím nikoho nevyzívám k abstinenci, to vůbec. Napít se na oslavě narozenin, v míře, s přáteli. Ale alkohol do ruky dětem nepatří, ač si mohou dokazovat dospělost,jak chtějí! Před měsícem se konala u nás v obci jedna akce, které jsme se s kamarádkami rády zúčastnily. Po chvíli chození okolo stánků a mačkajíc se davem lidí, jsme potřebovaly na záchod. Nuže jsme se zastavily v jedné restauraci, kde nabízely placené WC. Když jsem se rozhlédla kolem, bylo mi k pláči. Stoly byly obsazené dětmi, kterým bylo nanejvýš 15, každý měl v pravé ruce mobil, v levé cigaretu a na stole alkohol. Prach obyčejný alkohol. A tom jim to někdo nalije? Asi bych si to být obsluhou nedovolila, když při tak velké akci je město plné policistů a podávat alkohol neplnoletým je zakázané. V podstatě mi je líto jejich rodičů, třeba jsou to dobří lidé, kteří prostě výchovu svého pubertálního klacka nezvládají a doma sedí celý den u telefonu ve strachu, co je s jejich dítětem, zatímco on si vesele trajdá po barech, kouří jednu za druhou jako fabrika ,z vesela se opíjí, přičemž každé jeho druhé slovo byste určitě ve slovníku marně hledali. Vězte, že jsem si to nevymyslela, ale moc dobře to znám ze svého okolí. Bez "chlastu" nedají ani ránu a neumějí se bavit. Pak se na mě a na hrstku mých přátel dívají s přimhouřeným okem, copak je to za podivíny, kteří jdou v 9 spát, v 7 se vzbudí bez kocoviny a kruhů pod očima. A jak se oni dívají na mě, já se zas s přimhouřeným okem dívám na ně, protože opíjet se ve věku, kdy ještě neviděli občanku a usínat s cigárem v puse ve dvě ráno ,zase nepřijde normální mně.

Tak nějak marně doufám, že je to za chvíli přejde, že už nebudou kouřit (jak cigarety, tak trávu) a své priority budou hledat jinde. Že nebudou vroucně uctívat zmalovanou holku, za jejíž slovník by se i dlaždič styděl, ale tu, která má něco v hlavě a ne na "ksichtě". Dokáži být velice tolerantní, ale až na to budou mít věk. Cigarety, tráva, alkohol, trajdání po barech mně přijdou v tomto věku dost ubohé a nechápu, jak si někdo může připadat dospělejší. Možná si řeknete, že jsem asi nějaká vzorná šprtka, která sedí rovně jako prkno a mluví, jen když je tázána. To tedy nejsem, ale víte, co si myslím, že dělá člověka dospělejším? Vzdělání. Takže vás srdečně prosím, uhaste tu cigaretu, kterou právě kouříte a běžte si pro učebnici, ať se vám ty známky, které vám zkazil alkohol, vrátí zase do normálu. Někteří na mě hledí s nepochopením, když řeknu, že jsem si místo zamilovaných románků nebo esemesek v mobilu četla v Atlasu lidského těla a knihu o forenzní patologii. Že jsem si přes prázdniny opakovala anatomii lidského těla od epitelů po žlázy s vnitřní sekrecí. Ale mě to baví. A víte co? Radši budu patřit k té zvláštní spodině ve třídě, která se dobře učí a chodí spát v 9, než být obdivována za to, že kouřím, piju a vymetám bary v okolí. A vám přeji, ať se z toho zase brzo dostanete. Protože další řešením je už jenom smrt.


Děkuji za přečtení mého článku!

Vánoční dárky!

29. října 2015 v 11:00 | wecreateyoutoo |  Recenze
Stále hledáte dárky na kvapem blížící se Vánoce, které by vám nevyprázdily peněženku, ale nikde nic? V dnešním článku bych vám chtěla pomoci, jelikož víte,že poslední dobou na blogu vládne jenom vánoční atmosféra :)

Máte doma nějakého milovníka nebo milovnici koček? Já jich znám tolik, že bych je ani na prstech dvou rukou nespočítala. A hle! Na druhém největším slevovém portálu Vykupto.cz nabízejí tyto krásné kabelky s motivy koček, což mi udělalo velikou radost, alespoň mám dárek pro kamarádku :)

Jistě, že to nejsou jediné- pozor- NEPROMOKAVÉ, které se vám jen tak nepromočí, ale najdete jich tam s motivem kočiček více. Pokud tedy milujete divoké nebo legrační motivy, akorát pro vás je kočka na pláži nebo kočky si dávají šampáňo!

Vy, co mě znáte už nějakou dobu, víte, že si ráda kreslím na bavlněné tašky a mám ráda zajímavé, barevně propracované motivy.


Nepromokavé tašky s nestárnoucím motivem soviček je zde několik, ale tyto dva kousky mě nadchly úplně nějvíce a ty barvičky! U jejich názvů jsem se s chutí zasmála! Že jste neuhodly, jaký motiv je na kabelkách? Tak ten první, to je prosím Soví oddíl a ten druhý nese humorný název Pyžamová párty.

U kabelek zůstaneme nadále, jelikož se mi velice zalíbily kabelky Nell. Proč? Určitě jste již viděly kabelky, které jsou opravdové, ale vypadají jako kreslené. A to právě ty z Nell jsou!
Pozor, doprava zdarma! No nejsou kouzelné? Člověk by si myslel, že právě odešly z nějaké kreslené pohádky!

Dále jsou na Vykupto.cz i krásné šperky, šátky, obuv! Ani na pány nezapomínají!
Poslední tipem ode mne je tento náhrdelník s dopravou zdarma za bezkonkurenční cenu!

Další věci, kterými se můžete inspirovat na Vánoce, najdete zde:


Krásný podzimní den přeji!


Kam dál